Zde budou postupně moje publikace pro ty, kteří raději dají přednost psanému slovu. Vzhledem k tomu, že psát knihu je pro mě utrpení, rozhodla jsem se do budoucna psát víc knih, ale o menším obsahu. Vše se pořád někam posouvá a moje poznatky se rozšiřují. Potřebuji na psaní čas a klid. Ani jedno nemám...

V současné době je v distribuci kniha Propojení mezi světy - Duše zemřelých. Příběhy jsou skutečné, jména vymyšlená. To ať si každý posoudí sám. Ti, co u mě byli, znají pravdu.

V této knize najdete výběr nejzajímavějších příběhů z mé dlouhloleté praxe v komunikaci s dušemi zemřelých. Věnuji se v ní také procesu umírání, přirozeným i tragickým úmrtím, karmickým vazbám a prokletí. V knize se věnuji i procesu umírání a všemu co je dobré vědět, než odejdeme na druhou stranu.

Část knihy je i náhled do mých začátků nové cesty poznání, na kterou jsem vykročila. Poznatky do této knihy jsem psala několik let. Pořád si říkám, jestli už je ten správný čas a najde pochopení otevřít se novým možnostem našeho podvědomého vnímání.

Vždy jde jen o lásku, odpuštění a pochopení, že tam, kam odcházíme, se vracíme domů.

Úvodní slovo autorky

V mé knize najdete i velmi silné příběhy jako příběh Růže nebo příběh Pedofil. Jsou to dva nejsilnější a diametrálně odlišné příběhy.

Příběh Růže je o čisté a opravdové lidské lásce, která neskončila ani odchodem partnera na druhou stranu. A druhý příběh Pedofil je úplný opakem těch nejhorších lidských vlastností. Vybrala jsem níže dvě malé ukázky z mé knihy, které jsou také velice zajímavé, protože se situací, kdy někdo vyvolává duchy, se velice často setkávám. Příběh druhý je o duši, která lpěla na svém majetku i po smrti a terorizovala členku rodiny, samozdřejmě tu nejhodnější a nejcitlivější.

I na druhé straně jako duše jsme každý na jiné úrovni. Hlavně se pořád učíme a to je dobře.

Několik ukázek z mé knihy

Příběh Studená jako led

Kdysi dávno, na jednom přátelském setkání jsem se setkala s Dášou, která se zvláštně chovala. Nikdy předtím jsem ji neviděla. Když jsem prošla kolem ní, měla jsem pocit, jako by vedle ní stál ještě někdo. Někdo, kdo není vidět. Dáša s kamarádkami pravidelně vyvolávaly duchy a náramně se tím bavily. Až do doby, kdy někdo opravdu přišel, a začal se bavit on!
Protože jsme se moc neznaly, řekla jsem jí jen, že má velký problém, protože vnímám duši nějaké entity, a že jí může zničit život. Že poznám bezpečně duši zemřelého od ducha nebo entity. Jen se zasmála a řekla, že to má s kamarádkami pod kontrolou. Ať to neřeším.
Tak jsem to neřešila. Nikomu nic nevnucuji.
Dala jsem se do hovoru s její kamarádkou Mirkou a ta mi řekla, že si Dáša žije.............. (Dokončení příběhu najdete v mé knize)

Příběh Duch v domě

Tyto dva příběhy jsou o tom, že duch nebo entita v domě opravdu byly. Paní Františka byla zdravotní sestra. Seznámila jsem se s ní, když se chtěla spojit se svým postiženým klientem, později kamarádem, který už byl na druhé straně. Spojení se povedlo a on jí moc poděkoval za to, že ho vyslechla a pečovala o něj i nad rámec svých pracovních povinností. Takových lidí, kteří věnují svůj volný čas péči o druhé, je hodně málo. Ale naštěstí jsou.
Za nějaký čas, asi po dvou letech, jsme se viděly znovu a ona vypadala jako tělo bez duše. Začala větou: „Chtěla jsem se s vámi znovu setkat a zeptat se na své zdraví. Mám už asi 5 let problém, o kterém jsem s vámi ještě nemluvila. Cítím se čím dál více unavená a asi odejdu za svým kamarádem, co jste mě s ním kdysi spojila. Je mi čím dál větší zima a jsem pořád studená. Asi před pěti lety mi začaly zdravotní obtíže a nějak se to pořád zhoršuje. Mám nemocné ledviny a hubnu, ať jím cokoliv,“ snažila se mi to Františka nějak vysvětlit.
Položila jsem na ní ruce, abych si prohlédla její tělo, ale průvodce mi otevřel dveře do jejího domu, aby mi něco ukázal. Ukázal mi duši kouřícího muže, který se tam roztahoval a říkal: „Vyženu tu sebranku z mého domu!“ „Vy máte dům po strýci?“ zeptala jsem se. „Ano,“ odpověděla. „Nikdo s ním nechtěl bydlet. Byl zlý, žil jen pro sebe a nikoho neměl rád. Dům jsme zdědili po mé matce, když umřela.“ „Váš problém je, paní Františko, že máte v domě duši zemřelého. Vybral si vás, protože jste slabá a zároveň otevřená......................... (Dokončení příběhu najdete v mé knize)

Příběh veselého strýce

Přišla ke mně na sezení s duší zemřelého paní Kateřina, jestli bych ji nenapojila na jejího strýce. Byl velice zámožný, měl ji rád a snesl by ji modré z nebe. Krátce před smrtí však narychlo prodal majetek. Peníze nikdo nenašel, závěť nezanechal. Chvilku po spojení s klientkou přišel muž menší drobnější postavy. Poskakoval, smál se a říkal: „Chtěli by jste vědět, kam jsem ukryl poklad že? Nechám si ho ukrytý na další život!". "To je celý strýc, on to takto dělával. Měl rád tenhle zvláštní humor" vykřikla paní Kateřina. Chvilku s námi ještě laškoval a otázce, kterou jsem mu neustále pokládala, "kde je dědictví?" se vyhýbal. Po chvilce se však zastavil, zvážněl a přistoupil k paní Kateřině tak blízko, že jí vyskočila husí kůže. "To není pro tvůj život důležité. Důležité je to, že tvůj syn bere drogy a rozhazuje tvoje úspory.Tenhle poklad (peníze), by ti přinesli ještě větší trápení a smutek. Proto jsem to tak udělal. Pak už se s námi nechtěl bavit a já cítila, že chce odejít. Jeho myšlenka byla tak silná, že paní Kateřině vyhrkly slzy a mě přejel mráz po rukou. Plakala od srdce a řekla, že všechno, co jsem jí sdělila, je pravda a ona nemá sílu synovi nic odepřít. Poděkovala mi a řekla, že se jí moc ulevilo a že jí tohle sezení moc pomohlo.

My nejsme ti, co rozhodují o tom, co duše zemřelého řekne nebo udělá. My to můžeme jen s pokorou přijmout. Duše z druhé strany vidí a říkají věci, které by jsme měli vědět, a ne které chceme slyšet a většinou nám tím otevřou novou cestu a naše srdce.

Příběh utonutí

Příběh je z konzultace, kde lépe pochopíte, proč dávám napřed přednost zprávě od průvodce pro Vás, aby jsme něco nepřehlédli.

Přišla za mnou dívka Jana, že si mě vybrala. Vlastně ani neví proč jde ke mně. Jestli se mohu napojit na jejího průvodce světla a říct jí, jak je to s ní a s jejím přítelem, prací a tak. Po napojení jsem nic zvláštního neviděla, měla harmonický vztah, vše se zdálo být v pořádku. Tak jsem jí nabídla, že se zeptám jejího průvodce, proč je tady. Jestli to není třeba kvůli zdraví. To, co mě řekl průvodce nás zaskočilo obě. Řekl, že jsou tři kamarádky a že ta která je jí k srdci neblíž, drobná blondýka, tak ta má v létě utonout. To bylo vše a dál nechtěl mluvit. Byl květen. Doporučila jsem jí, ať dovede kamárádku Lucii, že je potřeba asi vědět i něco víc a zpráva není pro ni, ale pro kamarádku.
Po měsíci přišly obě. Průvodce mě sdělil, že májí odjet s větší skupinou na vodu a že má Lucie utonout přímo před očima svého přítele. Řekl jí, kdy se to stane a také proč. Průvodce jí ukázal celý průběh událostí. Na loďce musí sedět s Pavlou. Bude sice celá potlučená až se člun převrhne, ale zabrání tím ději, kde má utonout. „Nemohu jet na člunu s Pavlou, ta už má svou parťačku Danu“ řekla. Jedu ve člunu se svým přítelem. Průvodce se jen usmál a krátce řekl: „Dana nepojede. Rozhodni se jak chceš.“ Poprosila jsem jí až se vrátí, aby mě dala vědět, že vše dopadlo dobře.
Parťačka Pavly, Dana dostala noc před odjezdem vysoké teploty a druhý den nejela. Protože si Lucie pamatovala vzkaz, rozhodla se ho uposlechnout. Po návratu mě řekla, že se stalo vše tak, jak jí řekl průvodce světla. „ Byla jsem hodně potlučená, ale našla jsem i odvahu rozejít se svým přítelem, který mě neustále jen ubližoval."

Pokud nám hrozí nějaké nebepečí, kterému může průvodce světla zabránit, pošle nám vzkaz. Některým situacím zabránit nelze, protože jsou pro naše ponaučení. Pokud jeho volání neslyšíme, je schopen vyzvat i jinou nám blízkou osobu, která je schopna signál přijmout. Za ta léta to nebyl jediný případ.

Další příběhy a zajímavé poznatky budou v knize.