Jak probíhá setkání s duší zemřelého - osobní konzultace

Po určité době praxe s průvodci světla mě průvodci posunuli a otevřeli bránu komunikace s těmi, co už tu nejsou. S dušemi zemřelých. Nenajdete zde návod jak na to. Mohlo by se stát, že otevřete dveře, které nebudete umět zavřít. Více v mé knize Propojení mezi světy-duše zemřelých.

Setkání s duší zemřelého chce respekt a úctu.

Toto setkání dělám jen na osobní konzultaci ne na dálku. Duše se chce setkat s Vaší energií, ne s mojí. Je v tom spousta pocitů, které se někdy nedají ani slovy vyjádřit a přesto je cítíte přes svoje srdce.
Je dobré, pokud klient přijde nejprve na osobní konzultaci a zjistí jak pracuji, náváže kontakt se svým průvodcem světla a pochopí, že je to o daru přijetí a ne o podmínkách.

Nikdo z těchto vyšších bytostí nám nebude nic dokazovat pro naši potěchu a ego. Je to o pokoře a naslouchání. Duše zemřelého si nedá poroučet. Na začátku zvažuje jestli jste připraveni a bude to i pro ni příjemné setkání, pokud vstoupí do blízkosti Vaší energie. Pokud jí Vaše energie nevyhovuje nepřijde. Nebo přijde, řekne "nejsi připraven" a odejde.
Otvírá svůj příběh napřed pocity, které měla a postupně si vybavuje další a další pro ni podstatné věci z jejího života, až je z toho někdy krásný příběh. Většinou, pokud je spokojená, řekne i něco, co víte jen vy.

To že jste se před smrtí blízké osoby domluvili, že až bude na druhé straně, tak si při setkání dáte heslo třeba Pitrýsku, to tak nebude. Když z tohoto světa odejdeme, zapomeneme vše i lidskou řeč a pamatujeme si jen to podstatné. Opravdu to podstatné, protože za živa máme na situace a děje jiný možná i zkreslený názor. Po odchodu na druhou stranu už není potřeba nikomu lhát, ani sobě ani druhým. To je na tom to nejkrásnější.

Pitrýsku Vám neřekne, ale řekne, že její oblíbená barva byla modrá. Někdy pošle znělku své oblíbené písně, někdy řekne o Vašem vztahu s dalším příbuzným......To záleží na ní, na duši zemřelého. Jednou jsem měla na druhé straně ženu, skeptičku, která ještě ke všemu byla málomluvná. Přišla a řekla: "přece v tyhle věcí, Radko, nevěříš". Pak si zatrčila obě ruce zezadu do kapes u riflí a jen dlouze mlčela. Měla velice přísný pohled. "Ano, to je ona", řekla Radka. V život po životě máma nevěřila a když byla hodně nervozní, strkala si ruce tak divně zezadu do zadních kapes u riflí a mlčela.

Samozdřejmě že nám toho sdělila více a celý příběh byl nakonec moc fajn, ale byl to pro mě fakt výkon si s ní povídat !